Hlukot rozléhajícího se budíku mě tentokrát skutečně vyvede ze spánku do bezproblémového vstávajícího módu. Je 5:20 ráno, standartizovaný čas pro před-ultramaratónskou přípravu (rozuměj prostě jdeš do práce jako každý jiný den :)). Žádné volníčko ani nadstavovaný spánko-odpočinkový režim se nekoná. Není čas ztrácet drahocené dovolenkárisové dny na takových malých věcech jako je 100 km pretek. 🙂
Přes den normálka, jím a dělám si co chci. Jako by se nechumelilo. To, že jsem den předtím jel po práci na kole do Pržna a zpět penetrovat chalupu před nahazováním nové omítky je jen plus pro mě :). Den se pomalu přelívá do své druhé poloviny a já začínám nervóznět… “opravdu jsem si dával dobré tréninkové objemy?”, “opravdu jsou mé tréninkové trasy tak našlapané abych věřil, že překonám svůj stovkový čas z B7 2014?”, “opravdu se mi chce běžet stovku?” 🙂 Vím, to poslední zní opravdu hloupě ale schválně, kolik z Vás si tuto otázku před jiným delším solo závodem nepoložilo? 🙂
Dojezd na místo činu s dostatečným předstihem, pozdravení s orgánama, pořádného turka (vím, jsem h.vado), tři – dva – jedna! Div jsem to nevydávil ven při vyslovení onoho startovního slova a jdeme na to, proběhnout se kolem mlýnů!
Hned od startu se do čela preteku dostávají Stanislav Kováček s Radkem Trojanem, docela to napálili kluci. Skoro jak by mělo jít o maratónský podnik… No nic, říkám si, nechám kluky ať se (mě) povodí a uvidíme jak to půjde dál. Instinktivně si je ale uniknout nenechám a tak vždycky alespoň hlavičku od jednoho na horizontu spatřím. Dokud je kompletně nezahalí můj nový přítel a kamarád na trati – tma a já uvidím jen paprsky z jejich světlušek. V závěsu za mnou běží obhájce loňského ročníku – Tomáš Svoboda který nám to s loňským časem 13:40 taky určitě nebude chtít dát zadarmo. 🙂 Tady na chvilku zastavím a vrátím se zpět k úplnému startu kde bych se chtěl za nás pretekáre dodatečně omluvit protože jsme hned po startu nezahli do prava na cestu a seběhli těch 10 metrů přes zábradlí a nasazené stromky, kosodřeviny či jiné pěkné okrasné rostliny (nestačil jsem identifikovat v tej rychlosti). Snad jsme nic nerozdupali a na příště se určitě polepšíme!
Po nějakých 5 km (kolem 32 minut) kdy mě houpající se profil trati parádně rozběhl se do toho pozvolna opírám a začínám dotahovat kluky. Na první kontrolu kolem 6. km už dobíháme ve trojce spolu a tato formace bude pokračovat následujících pár kilometrů předtím, než Standa zase zarve a ztrácí se nám v kopcích před Bítovem. Nevěřícně s Radkem kroutíme hlavou a těšíme se co dalšího pro nás dnešní závod (Standa) přichystá 🙂 Pokračujeme přes Bítov kolem kaple, tady to znám, tedy alespoň to okolí… Z vysokoškolských let mám krásné vzpomínky na mou závoznickou kariéru kdy mi jako 18. letému frajírkovi naložili do Iveco Daily preš 3 tuny letáků a já je podle přesně daných zastávek dovážel těm, kteří je následně roznášeli po vesnicích. Krásné vzpomínky na nové lokality a někdy né moc hodné lidi, ale to bych přeskakoval – s lidma mám velkou trpělivost. 🙂
Trasa krásně ubíhá. Profilově je to nádhera a já si začínám uvědomovat, že na 26.km u první občerstvovačky (díky za teplý čaj orgové!) máme čas 2:38. Vím, na nějaké propočítávání jsem ještě nemohl ani myslet ale v duchu si říkal že to dneska půjde (znalost kilometráže a profilu). Rychlé polní občerstvení – Standa pořád nedorazil i když byl určitě kus před námi. Není čas moc přemýšlet a už to s Radkem pálíme dál kolem Honova Mlýna směrem na Hradečnou, kde poprvé při seběhu k hlavní silnici trochu zakufrujeme když si zaběhneme skoro kilometr směrem na Hradec nad Moravicí místo směrem na Březovou s po 300 metry vzdálenou odbočkou na Včelí hrad.. Naše chyba.. Odrazky jsme neviděli hned ale mysl to pobrala jaksi opožděně takže otočka a hle! Světluška… a v protisměru! Je to Standa, který, jak se zdálo by doběhl až do Hradce kdyby nás nepotkal (promiň ale píšu to hodně s nadhledem tak to neber vážně! :P).
Máme za sebou nějakých 32 kilometrů a naše úderná trojka zase pospolu, uvidíme na jak dlouho. 🙂 Pamatuju si moment, kdy mi při běhu tak ztěžkla oční víčka že jsem málem usnul 🙂 To teda ne, říkám si a instinktivně sahám do boční kapsy pro gelík s extra dávkou kofeinu. Pět minut a únava, nebo její pocit je tam tam a já zase přeskakuju blátivé kalůže, odřezané stromy a zrádné větve jako kamzík. Trať se nádherně kroutí kolem a kolem. Sbíháme do Údolí Moravice, kluci pořád o něčem diskutují. Nějak je neposlouchám, jsem celkem v popředí a snažím se udávat tempo a hlavně vnímat přírodu kolem sebe. Každou chvilku se kolem nás tu a tam cosik mihne. Někdy dokonce stačím spatřit část ocásku či barevné skvrny onoho zvířátka… U lávky blízko starého Větřkovického Mlýna potkáváme u ohně trampy. Vzájemně se zdravíme ale nezastavujeme, ještě by nás chtěli opít…:) Asi 3 km před Žimrovicema, něco málo po 3:00 si všímám kulhajícího Standy. Ten se rozpovídává o svém problému s kotníkem? Taky přilejvám akcelerant do ohně a rozpovídám se o mých zkušenostech s vodou v koleni, resp. vodou v kolenech, kterou jsem si podle mé dedukce přivodil špatnou volbou obuvi (pozn. minimalismus 😉 ) na loňský lysohorský čtyřlístek. Ale 3. místo v těžkotonážnících (kategorie pro lidi – blázny nad 92kg kteří se jdou na ten masochismus zmasakrovat) za to stálo :D. Trocha srandy, trocha seběhu, trocha čekání na Standu – přece ho nenecháme samotného pár minut před občerstvovačkou v Žimrovicích? To by bylo vše co se fair play týče a už jsme na O2. Čas ukazuje 3:30, polévka se ohřívá, orgové jsou na cestě. Dlouho jsme přemýšlet nemuseli a rozhodli, že počkáme. Přece jenom polévka, hodná paní která nám za 15,- Kč uvařila kavčo. Následné převléknutí do teplých dvou vrstev – je tu pěkná kosa! Něco kolem -1 až +1 stupeň Celsiovy škály, brr. Dal jsem si 25 kliků – ještě pěkně v teple, pochytil nechápavý výraz orgů co že to vlastně na 50. kilometru provádím a jedem dál.
Jsou 4:02 a my opět na cestě. Následující usek byl snad nejkrásnější z celé trasy. Krásné vlnité stoupání, následný běh po vrstevnici s přídavkem svítání až k Hradci nad Moravicí s jeho dominantním červeným Zámkem a okolo rozléhající se městské opevnění. Nádhera, to je ta pravá kuliska pro mé – teď už trochu bolavějící tělo. Trasa krásně ubíhá, slunce nás začíná odměňovat prvními paprsky a já jsem spokojený. Je mi jedno, jak to celé dopadne protože zážitek už teď mám parádní… Na takových distancích, závodech je pro mě a asi ne jen pro mě nejsilnější právě přechod z noci na ráno 🙂 Člověk má pocit, jako by byl součásti právě se probouzející přírody a to nejsem bůhví jaký naturalista 😛 Pokračujeme směrem po žluté na Jakubčovice s jeho rozhlednou Šance. Tady jsme pár minut zkoumali kudy vlastně dál, ale bylo to jednoduché – přes pole do lesa. Nic nového 😛 Krásný seběhový usek, rovinka, další seběh, trochu stoupání přes Bohučovice na Vršák. Píp pup píp a Šuntaaa jsou komplet vybity (kurnik, já věděl že jsem něco zapoměl – zkrátit trackovací čas gps aby to vydželo celých 100km…).
Taky si začínám všímat Radkovi mírné krize. Jen jemně mu pouteču, ale ještě nechci úplně utéct – spíše ho namotivovat k překonání krize aby následně mohl namotivovat on mě. 😛 To se nestalo a do Údolí Raduňky už sbíhám sám – opět musím smeknout, NÁDHERA. Pálím si to údolím až ke stoupání na Podvíhov, poslední občerstovavčka. Na stole vidím lahvinku rumíku – tak je to správně, říkám orgovi když se mi snaží vysvětlit že pomeranč doopravdy nemá 😀 Šup kapku coly, ukradl jsem troje tatranky – snad nikomu nepochyběla, jablko namísto oradžády, voda do bidonů a čauky! 🙂 V tomto úseku chtělo věnovat trochu více pozornosti značení silnice. Plně chápu a soucítím s Radkem, který si trochu zaběhl jak se dovídám po jeho příletu do cíle. Je sranda jak ten mozek pracuje při takovém výkonu. 😛 U Podvíhovského Mlýnu na mě huláka sympatická rodinka z jejich domku že co to prý běžím? Jen rychle jim zkouším říct že co to vlastně ale nedaří se mi to… Chci říct Č ale říkám Ř… Nic dalšího radší nemluvím a běžím. V pozadí slyším dotaz týkající se porostu hub… Houby? Teď? Noooo asi mi to už fakt nemyslí :). Jen stačím hvízdnout a pukersky pozdravit jak máme s klukama ve zvyku.. To už jsem slyšel jen ozvěnu jejich smíchu 🙂 Asi jsem je pobavil takhle před osmou ranní. Krátký proběh po asfaltce zakončený ostrou doprava kde na stoupání zvaly všudy přítomné oranžové fáborky. Běžím si běžím a hle, altánek označený fáborkama… Že by tajná kontrola? Obíhám altán, koukám vnutro ale nikde nic… Tahám telefón a vytáčím orga. Tady žádná kontrola, jedu dál. Míjím Údolí Ohrozimy a říkám si, že by tomu bylo třeba pokouřit. Tahám sluchadla a poprvé si zapínám hudbu, v tom přísahám že ani ne po minutě kolem mě profičeli 4 k.koti na krosnách.. Hups doprava úskok jak jsem se lekl, huk do leva úskok když profičel druhý a hup zůstávám radši stát než projeli ti poslední dva… Fakt jsem se málem pos.al. 😀 Vzal jsem to hrdinně, klukům zamával prostředníkem a jel si svoje až do cíle. Co Vám budu povídat, posledních 8km doopravdy trápička, ani tak ne svalově jako šlapkově. Několikrát promočená a prosušená šlapka dokončila dílo mých útrap velkým puchýřem hned za prstíkama směrem ke koníku. Nepřipouštím si nic, ani že jsem někde u Hrabyně vytratil třetí gel (to jsem fakt použil jen dva? Wauuu, klaním se sám sobě) :).
Doběh do cíle přes Horníka se mi líbil i když jsem si zakufroval odhadem 2-3 kilometry. Koukám odkud to vlastně do toho Čavisova doběhnu. Jsem trochu zmatený ale nakonec to selským rozumem a fáborkama doběhnu až k bráně TJ Sokol Čavísov kde mi popravdě při ohledu zpět naposledních 14 hodin a celou trať ukápne slza.
Na hřišti vládne přátelská atmosféra, proto se nestydím a při doběhu si udělám komfortní sebe-zónu a chvilku jen tak ležím, směju se a přemítám zážitky noci minulé.
Děkuji všem, kdo se na téhle skvělé a přátelské akci podíleli! Máte nádhernou trasu s velkým potenciálem do budoucna!!
Další víkend jsem si dal (i když jsem to chtěl už skrečnout) srdeční záležitost Hyundai Perun SkyMarathon, který běhání v horách/delší distance u mě před třemi lety započal.
Taky děkuji Vivobarefoot Concept Store Ostrava za krásnou cenu a fajn pokec!
PS: Guláš byl výborný! Hooodně připomínal návštevy u babičky takže za mě palec jednoznačně hóóre! Ale to jsem říkal už na místě 🙂